Vyhýbavé strategie při učení
Na podzim roku 2023 jsem na sítích sdílela seznam sedmi vyhýbavých strategií, které běžně děti používají ve školách, aby splnily požadavky učitelů.
Většina z nich vůbec nevede k učení a všechny z nich mohou způsobit, že získáme návyky, které nám moc neposlouží ani v dospělosti.
Zkratkovité názvy strategií si dnes trošku rozepíšeme. Několik důvodů, proč strategie vznikají, si můžete přečíst v loňském článku Proč se děti neučí.
Strategie č. 1:
Průtokový ohřívač
Průtokový ohřívač je jedna z nejčastějších strategií, jak přežít ve škole, aniž vás někdo bude řešit víc než vám to bude příjemné.
Potřebujete mít dobrou paměť. Musíte být schopni se naučit velké množství informací. Moc vás netrápí, jestli tomu rozumíte nebo ne. Ani vás netrápí, jestli vám to k něčemu bude, protože to zase rychle zapomenete.
Cíl je mít dobrou známku/nemít špatnou známku. Nepřivolávat na sebe nechtěnou pozornost. Případně dostat pochvalu.
Tato strategie nevede k učení v dlouhodobém horizontu a navíc učitelé nedostávají zpětnou vazbu, že děti učivo nezajímá nebo ho nechápou.
Strategie č. 2:
Koza
Pod strategií, kterou dobře popisuje věta : „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá,“ si můžeme představit následující chování:
Děti si vybírají ty nejjednodušší úkoly, které jsou často pod jejich úroveň.
Vydávají minimum energie, která stačí na splnění požadavků učitelů (případně rodičů).
Mohlo by se zdát, že je to dobrá strategie, ale zároveň je jasné, že tam nejde o nějaké rozvíjení potenciálu dětí.
V tomto případě jsou důvody evoluční a píšu o nich více v článku Proč se děti neučí. Souvisí to s ochotou riskovat neúspěch v „pravěké“ tlupě.
Strategie č. 3:
Kuturní referent
Kulturní referent je moje oblíbená strategie, kterou děti používají k tomu, aby se ve škole vyhnuly učení.
„Paní učitelko, zazpíváme si?“
„Pane učiteli, viděl jste včera ten zápas?“
Přijde mi to skvělá strategie, jak si děti zajišťují wellbeeing.
Zpívání a jeho pravidelné dýchání je hodně antistresové.
Small talk je super pro poznání se ve s dětmi ve třídě i s kantorem.
Ale motivace dětí je často jiná.
Vyhnout se něčemu, co je nebaví, co nedává jim smysl, co přináší jim stres.
To spojení „Učení je nuda, nesmysl, stress“ vystavuje bariéry pro učení jednotlivých témat i vztahu k učení obecně. A to je naprd. V budoucnu to může dětem uzavírat možnosti a komplikovat učení.
Strategie č. 4:
Neviditelný plášť
„Já tady vlastně ani nejsem.“ Je ve škole hodně úspěšná strategie. Schopnost splynout s pozadím, odletět si do svých světů…
Zejména pro introverty je to úplně přirozené chování, jak přežít s 30 dětmi v jedné místnosti po dobu 9 let.
Pro extroverty, kteří potřebují pořád něco říkat (k tématu nebo častěji mimo téma), je to trochu výzva až nemožnost.
Bohužel podle Murpyho zákonů strategie nefunguje ve chvíli, kdy se vybírá adept na zkoušení a vy víte, že jste se vůbec neučili.
Snaha:
- Být nenápadný, aby se nemusel(a) zapojit.
- Být nenápadný, abych nebyl(a) v ohrožení.
- Být nenápadný, abych mohl(a) uletět do svých světů.
Tohle chování naprosto jasně komunikuje potřebu BÝT NĚKDE JINDE.
Tam, kde to dává větší smysl.
Strategie č. 5:
Salám
„Mám to na salámu. Ono to nějak dopadne.“
Některé děti mají tu superschopnost, že se jen velmi těžko nechají stresovat nějakými malichernostmi jako jsou písemky, učitelé, domácí úkoly, zkoušení, připravené pomůcky, …
Často pro jejich klid/laxnost nemají pochopení ani rodiče ani učitelé.
Přijde mi fajn se na to nekoukat jako na jejich lenost/neschopnost mít věci v pořádku/nevidět důležité…, ale jako strategii jak se přizpůsobit prostředí, kde je povinností/úkolů hodně, kde je obtížné mít všechno v pořádku, kde se těžko hledají priority, protože všechno je dost podobně nesmyslné…
A některé děti jako prevenci zahlcení zvolí strategii, že řeší věci až když nad nimi někdo stojí, a doopravdy to po nich chce, což komunikuje způsobem, který narušuje jejich pohodu.
Dost často tyhle děti mají díky svému vrozenému nastavení mozku problém dokončovat úkoly, hlídat si termíny…
Nebo mají spoustu nápadů, které ale potřebují během procesu pomocné ruce i motivátory zvenčí, které jim pomohou neodběhnout k dalšímu skvělému nápadu.
Ani strategie „mít to na salámu“, nevede k učení, zároveň nevzniká náhodou, ale opět v důsledku podmínek v prostředí.
Strategie č. 6:
MANUFAKTURA
Taháky, opsané písemky, stažené referáty, úkoly vytvořené od CHAT GPT…
… nevznikají jen tak z ničeho nic.
Opět je to často jen strategie přežití.
Jak splnit podmínky, které pro mne nejsou optimální, aniž bych vydal víc energie, než je nutné. To je ta lepší varianta.
Splnit požadavky, které jsou mimo moji úroveň. To je ta horší varianta.
Rozumím tomu, proč se to děje.
Zároveň mozek dětí se opakováním téhle strategie, pokud je „úspěšná“, učí, že je to dobrá strategie.
Znám lidi, pro které tahle strategie byla záchrana, a do svého dospělého života si ji nepřenesli. Naopak se jim ulevilo, že mohou tyhle způsoby vypustit.
Znám lidi, kteří se tím chlubí a používají ji v drobných obměnách i v pracovním životě. (Jejich kolegové je jistě milují.)
Znám lidi, kteří měli tuhle strategii posvědcenou od rodičů, a mluví o tom, že tu látku nikdy neuměli, neumějí a že je to štve.
Já mám velký problém s tím, když jsou děti podmínkami nuceny učit se podvádět, vydávat cizí práci za svou, …
Přijde mi zbytečná i ta energie vložená do podvodu. A je celkem jasné, že k učení nedojde. (Zejména, když si ani taháky vytvořit nemusíte, ale stáhnete si je).
Prostředí, kde dítě nemůže podat výkon podle svojí aktuální úrovně i nálady, téměř nikdy není přátelské k chybám… A to učení nepomáhá.
Strategie č. 7:
RENESANČNÍ DŘÍČ
Uff. Přemýšlím, jestli mi tahle strategie nepřijde nejhorší.
I přestože ji učitele milují.
Dítě, které se chce poctivě naučit všechno. Od matematiky, přes angličtinu, fyziku, občanku až po hudební nauku.
A taky splnit všechny úkoly.
Případně si přidat nějaké dobrovolné.
Za nás to možná ještě bylo +- reálné, ale v době internetu a zahlcení informacemi je to cesta do pekel.
Některé děti k tomu mají větší sklony a když kolem sebe nemají rozumné dospělé, tak se opravdu mohou „uvařit.“
Zároveň mám pocit, že už za nás to nebyla ideální strategie.
Když chcete umět všechno, tak většinou málo energie věnujete tomu, co vám jde, a hodně energie a času tomu, co se snažite nadrtit na průměrnou úroveň.
To vytváří obrovský tlak na dítě. Brání mu to rozvíjet svoje silné stránky. A popohání to kolečko perfekcionalismu, workoholismu, … dost pravděpodobně i potlačování svých potřed a odpojování se od sebe sama.
A pak ta velká nebo malá žába opravdu nepozná, že voda se pomalu zahřívá dokud není uvařená.
Chcete si stáhnout kartičky strategií a pracovat s nimi s dětmi?
Jak by mohla vypadat práce s kartičkami strategií?
Přinesla bych kartičky mezi děti. A „prozradila jim“, že děti volí různé strategie, jak strávit čas ve škole. Nechala bych dětem čas ve skupinách, aby si promyslely, co všechno se pod kartičkou může skrývat. Pak bychom dali dohromady informace od všech skupin (Pozn. Všechny skupiny nemusí mít všechny kartičky.) Zeptala bych se dětí, zda se v nějaké strategii poznávají. Dal bych se ptala, jestli si myslí, že se použitím této strategie něco naučí tak, aby to mohly použít v dospělosti. Zajímalo by mne, jestli je napadá ještě nějaká strategie z podobné kategorie. Nakonec bych se ptala, do čeho jim dává smysl vkládat svoji energii a včem by jim to pomohlo.
Co se aktuálně děje u MALSTROMU
Pokud Vás zajímá Víc informací, jak podpořit děti při učení, jak přemýšlet nad motivací a nakonec, jak mít při učení větší pohodu. Pojďte do výzvy.
