Tma - kouzelná i děsivá

Svícínky, lucerničky, lampióny, ohně

Jednoduché i složitější rozsvěcení malých i velkých ohýnků má na děti magický vliv. Dokonce jsme dětem říkali, ať při nočních hlídkách nekoukají do svíček/petrolejek, protože je to spolehlivý způsob, jak si položit čelo na stůl a usnout.

Nápadů na výrobu lampiónů je plný Pinterest. Pro mě jsou nekrásnější lampióny, kdy se „okašíruje“ nafouknutý balónek a do mezivrstev se přidají kapradiny a jiné rostliny. Potřebujeme na to buď uvařený škrob nebo lepidlo na tapety. Dále si připravíme kousky hedvábného papíru. Nafoukneme balónek, položíme si ho na sklenici a postupně ho obalujeme papíry, které jsou namočené ve směsi škrobu nebo lepidla. Je potřeba udělat dostatečné množství vrstev (min. 6). Pokud budeme zdobit listy, tak listy je potřeba znovu přelepit. A pak to bude poměrně dlouho schnout zejména pokud to budete dělat na táboře ve vlhku.

Stínové divadlo

Můžete si najít návody na to, jak tvořit tvary z rukou, nebo si můžete vyrobit jednoduché loutky tak, že vystřihnete siluety z černého papíru a nalepíte je na špejli.

Já jsem měla několikrát nádherný zážitek z představení Sávitrí od divadla Líšeň, kde herci ještě používají různě barevná světla a broušené sklo, které dotváří nádhernou atmosféru.

Malé „rituály“

Rituál je pro mě trošku slavnostní chvíle, kdy se zastavíme, ohlédneme se zpátky za obdobím, které proběhlo, ale také si popřejeme něco do období následujícího. Můžeme si posílat svíčku v kruhu, psát svá přání na lístečky a házet je do ohně. Přidat si k ohýnkům voňavé byliny nebo esence z nich. Pro náctileté děti může být zajímavé zažít si oheň beze slov, kdy na nějakém místě, které je obklopené přírodou posedíte nějaký společný čas u ohně. Nemusíte dělat nic zvláštního, můžete opékat buřty, hrát na nástroje, ale z toho ticha můžou mít lidé velmi nevšední zážitek.

Černé hodinky

Zažili jste jako děti černé hodinky? Byly plánované nebo vynucené bouřkovým výpadkem elektřiny? Co jste při nich dělali? Četli jste si, vyprávěli? Hráli nějaké slovní hry? Zpívali jste? Já si z toho moc nepamatuju, ale zůstal mi pocit něčeho příjemného, kdy se třeba opřete o někoho blízkého, posloucháte příběh nebo zpíváte písničku.

Noční procházky

Když pro děti je prvním silným nočním zážitkem stezka odvahy na táboře, tak to může být aktivita, která je mimo zónu jejich optimálních výzev. Když mají ale předchozí zážitky s nočními procházkami, kde jdou s rodiči nebo jinými blízkými lidmi po nějaké známé cestě, tak už to není tak velký skok, který musí přeskočit.

Procházku mám mohou ozvláštnit lucerničky, ale i nasvěcovací barvy nebo předměty (hvězdičky, valounky, výrobky z fima …), nebo náramky z tyček, co začnou svítit, když se zlomí.

Může být také moc fajn se na chvíli zastavit a zaposlouchat se do zvuků. Jednou se mi stalo, že nebylo slyšet vůbec nic, ani praskání větviček, ani lesní živočichové a i to byla s dětmi zajímavá zkušenost.

Světlušky – noční honička

Jeden zdatný bežec má čelovku a běhá s ní po louce, když ho někdo chytne, tak mu dá baterku a ostatní honí novou světlušku. Světlušek může být více, nebo světluška může rozdávat nějaké kartičky/žetony za chycení.

Noční stezky

Už na začátku jsem psala, že si myslím, že není potřeba děti strašit. Pro většinu dětí je trochu nebo hodně strašidelné i projít kouskem lesa po svíčkách. Nevidím žádný smysl v převlékání se za strašidla a bafání na děti. Každé setkání s převlečenou postavou, kterou děti nepoznají na první pohled je pro ně aspoň trochu strašidelné. I když je ta postava hodná.

U školkových dětí má zkušenost s cestou za drakem o Michaelské slavnosti. Nejmladší děti chodily s rodiči za ruku. Starší děti jsme motivovali, ať jdou pár kroků před rodiči. V některých školkách provází děti průvodce.

Na loňském rodinném táboře šly děti pro slzy mořské panny. Mořská pana byla v dálce, zpívala neznámým jazykem. Děti šly nejprve v celé skupince, a pak cca 5 metrů buď úplně samy nebo s rodičem.

V předchozím roce jsme namalovali obrázky různých bytostí nasvěcovací barvou. Obrázky byly nalepené na stromech, pod stromem byla svíčka a papír a děti se tam měly podepsat nebo udělat značku. Celou dobu jsme tam byli s nimi.

I takové aktivity úplně dostatečným způsobem plní funkci, že děti musí projevit svoji odvahu, a není potřeba žádných bubáků.

U starších dětí mnohem více funguje využít „strašidelnost“ samotného prostředí. Vybrat kousek lesa, který je členitý a zajímavý. Dát svíčky s delšími rozestupy.

Pro nejstarší děti dává největší smysl jít někam tmou bez žádných svíček. Nebo později i strávit v lese celou noc.

Co ale nesmí v nočních stezkách chybět? Každá stezka musí mít smysl, proč tam děti mají jít. U starších dětí to klidně může být nějaká zkouška typu „Orlí pero noční samoty,“ kde si děti dávají dobrovolnou výzvu, že něco zvládnou. U mladších dětí je fajn, když je motivací nějaký příběh, nebo část příběhu v (táborové) hře.

Když děti na konci uvidí draka Šmaka nebo mořskou pannu, tak se sice bojí, ale ten zážitek pro ně může být velmi cenný a budou rádi vzpomínat na to, že něco dokázaly. A třeba tak i získaly poklad nebo perlu. Když výsledkem je jen že prošly stezkou, kde na ně bafali převlečení lidé, tak to spíš strach ze tmy posílí, než utlumí.