Jaké aktivity si připravit na začátek školního roku?
Jste učitel nebo průvodce v komunitní škole a přemýšlíte nad tím, jak dobře začít školní rok?
Máte chuť si připravit aktivity, při kterých se naladíte na konkrétní děti?
Přemýšlíte nad tím, co lze udělat, aby jste podpořili motivaci k učení i vztahy dětí?
Už jen pár dnů do začátku školního roku
Září se nezadržitelně blíží, a tak už možná v myšlenkách přemýšlíte o tom, jak bude vypadat začátek školního roku a co si potřebujete připravit.
Pokud učíte v komunitní (nebo i alternativní) škole, tak pravděpodobně nepotřebujete shánět učitelský zápisník a červenou propisku, ale řešíte, jak dobře začít školní rok s dětmi, abyste si ulehčili následující měsíce.
Každá škola a často i každý učitel/průvodce může akcentovat něco jiné, tak já budu sdílet za sebe, co mi přijde důležité. Vybrala jsem tři typy aktivit, bez kterých si začátek roku nedokážu představit.
Poznávací aktivity
Možná vás čeká úplně nová skupinka dětí, a tak je pro vás přirozené, že si připravíte nějaké seznamovací hry. Potřebujete, abyste se naučili svoje jména, ale tím to nekončí. Z pozice průvodce se vám budou hodit i aktivity, ve kterých se dozvíte co nejvíc konkrétních informací o dětech, které můžete později použít při rozhovorech s dětmi a získat si tak snáze jejich pozornost. Super jsou i aktivity, ve kterých můžete pozorovat, jak se děti zachovají, co je pro ně přirozené a naopak co je pro ně výzvou.
Pokud vás čeká více méně stejná skupinka dětí, se kterou jste se loučili před prázdninami, tak vás možná napadne, že seznamování můžete přeskočit a vrhnout se na něco jiného. Moje zkušenost je, že dva měsíce jsou pro děti (ve školce i na základní škole) dlouhá doba. Spousta z nich vyroste, vývojově se dostane do další fáze, zažije o prázdninách nové věci, které je trošku promění.
Často se neviděli s ostatními spolužáky, a tak se jejich skupinka musí znovu zformovat. Přeskočit tedy můžeme jen hry, kde se učíme svoje jména. Všechno ostatní má smysl zařadit.
Pár poznávacích aktivit pro inspiraci
Seznamte se!
Každé dítě si vymyslí jídlo, které začíná od stejného písmene jako jeho jméno. Dětem, které si nevědí rady, pomůže průvodce. Pak se všichni postaví do kruhu. Na znamení se začnou procházet v prostoru, podávají si ruce a seznamují se. První řekne: „Ahoj, já jsem KAROLINA a mám ráda KOLÁČE.“ Druhý: „Ahoj Karolino, já jsem PEPA a mám rád PRECLÍKY.“ První: „Moc mě těší, PEPO.“ A pokračujete k někomu dalšímu.
U dětí, které se neznají, je primárním cílem zapamatovat si jména. U dětí, které se znají, může být cílem zapamatovat si, co má kdo „rád“ za jídlo. Obměnou může být, že místo jídla budeme říkat místo, které jsme navštívili o prázdninách, květinu, zvíře nebo přídavné jméno, které nás vystihuje.
„Ahoj, já jsem KAROLINA, byla jsem na KOUPALIŠTI, mám ráda KROKUSY a KOČKY a jsem KRÁSNÁ.“
Pro některé děti je náročné vymyslet něco, s čím souzní. Pomůže, když je ujistíme, že to nemusí být stoprocentní pravda. Je možné děti rozdělit na 2 nebo i víc skupin, ať mají větší šanci si jména zapamatovat. A teprve později hrát hru s jiným zadáním v celém počtu.
Koště
Děti sedí v kruhu. Uprostřed stojí dobrovolník a drží koště. Ten řekne jméno někoho z kruhu a pustí koště. Koště padá a jmenovaný se snaží koště chytit. Když ho chytí zůstává ve středu ten, kdo původně držel koště. Když jej nechytí, tak se vymění a pokračuje se stejným způsobem.
Je potřeba mít dostatečně velký kruh, aby koště mohlo spadnout na zem a zůstala mezera mezi koncem koštěte a sedícími v kruhu. Koště se pouští a padá díky gravitaci, nikoli shazuje na konkrétní stranu silou.
Střílení
Děti stojí v kruhu. Uprostřed stojí pistolník. Ukáže na někoho z kruhu, ten si musí dřepnout. Jeho dva sousedi na sebe „vystřelí“ spojenýma rukama tím, že řeknou svoje jméno. Vyhrává ten, kdo jméno řekne první. Poražený vypadává.
Ve složitější verzi není jeden pistolník uprostřed, ale střílí ten, který si v předchozím kole musel dřepnout.
Kdo má rád, co má rád?
Můžete hrát s gumou (myslím tu do kalhot v dostatečné délce a svázanou do kruhu) nebo i s lanem nebo padákem. Všechny děti se drží gumy, která je natažená, nebo mají gumu nataženou na nohách například ve výši kotníků. Průvodce pokládá otázky.
Klidně můžeme začít otázkami typu. „Kdo má rád koprovku? Kočky? Moře? Podzim?“ Ten, kdo to má rád, tak se dál drží/zůstává uvnitř gumy. Ten, kdo to nemá rád, tak se pouští/vyskakuje. Pokud jste hru hráli v dětství, tak tušíte, že ty humorné situace mohou vznikat, když nevyskočíte z gumy u něčeho nechutného. V téhle verzi je to ale spíš hra do prostředí, kde se děti dobře znají a cítí se spolu bezpečně.
Na začátku roku to naopak můžeme vytunit tím, že budeme pokládat otázky, díky kterým se děti lépe poznají. Například: „Kdo byl letos u moře? Kdo má sourozence? Kdo chová nějaké zvíře? Kdo rád hraje fotbal? Kdo rád spí? Kdo mluví anglicky? Kdo má nějakého příbuzného v zahraničí?
Je moc fajn se na konci takové hry dětí zeptat, co nového se o sobě dozvěděly.
Dobré vztahy, důvěra a bezpečí
Dobré vztahy, důvěra a bezpečná atmosféra jsou zásadní pro vnitřní motivaci dětí k učení, ochotu riskovat, zkoušet nové věci, dělat chyby, zvládat náročnějších situace atd. V prvních ročnících nových škol bývá zvykem odjíždět na různé harmonizační a adaptační pobyty. Což může být fajn nápad, když se k tomu přistoupí zodpovědně s ohledem na potřeby dětí i celé skupiny. Zároveň znám poměrně dost dětí, pro které je nějaký výjezd „s cizími“ lidmi velké vystoupení z komfortní zóny, a tak i zdroj stresu.
Přijde mi důležité napsat, že důvěru a vztahy můžeme podporovat i ve třídě (jurtě, maringotce, v zázemí vaší školy a školky) a do důsledku mají aktivity v tom každodenním prostředí mnohem větší význam než jednorázové výjezdy.
Na učitelích a průvodcích leží velká zodpovědnost, jak dobře provést děti tímto citlivým obdobím. Nejen z mojí zkušenosti vím, že investovat energii do této oblasti se vyplatí. I přestože to může „sežrat“ během prvního půlroku v nové skupince dětí hodně času, tak vám to v budoucnu ušetří starosti při tak běžných činnostech, jako je rozdělování dětí do týmů, podporování dětí při sdílení svých názorů (třeba v ranním kruhu), prezentace své práce před ostatními, pokládání dotazů (které můžou být „úplně blbé“), ale hlavně při řešení konfliktů nebo průšvihů.
(Aby nedošlo k mýlce. Já jsem fanda toho brát děti na různé expedice přes noc, posílat je do skauta/turisťáku, tj. dopřát jim ten pocit, kdy jsou samy za sebe, učí se zpracovávat svoje pocity, rozhodovat se, … bez možnosti hned to přehodit na své rodiče. Jen vybízím k opatrnosti a promyšlenosti.)
Pro důvěru a bezpečné prostředí je potřeba, aby se děti postupně osmělovaly v tom být v kontaktu s jinými dětmi, aby mohly komunikovat i citlivější informace, když je to důležité, aby mohly mluvit o tom, že jim něco nejde nebo udělaly nějakou chybu (ale i průšvih).
Obecně se na to můžeme zaměřit v příbězích, které přinášíme mezi děti a v následujících aktivitách, které jim pomohou téma příběhů reflektovat. V hrách, které jsou kontaktní. Tady doporučuju zavádět je pomalu, a myslím tím i hry, kde se „jen“ držíte za ruce (lze to nahradit lanem, padákem apod.) Do téhle skupiny aktivit patří i různé hraní scének a jiné dramatické metody, které umožní dětem vyzkoušet si různé role. A sama za sebe bych přidala i různé vizualizace.
Pár aktivit na podpoření vztahů, důvěry a bezpečného prostředí
Nastav mi záda
Děti se mohou dotýkat různým počtem prstů zad svého spolužáka a on hádá, kolik to bylo prstů. Později si mohou kreslit tvary nebo jiné jednoduché obrázky. Když mají děti hru zažitou, tak mohou zkusit si poslat obrázek v řadě dětí jako tichou poštu.
Děti, které už se znají dobře budou rády hrát ve dvojicí i hru „Milá babičko, tečka, koupili jsme si křečka, tečka…“ Kdy si děti píšou na záda, pak se drbou, jako škrábou apod.
Amulet pro štěstí
Vypustíme děti do lesa, nebo jim připravíme různé přírodniny a tvořivý materiál. Děti dostanou za úkol nasbírat si „ingredience“ na amulet pro štěstí. Podpořte je v tom, že můžou hledat pro sebe, ale i pro ostatní děti a pak se o tu „jedinečnou ingredienci“ podělit.
Před samotným tvořením amuletů si sedněte do kruhu a nechte děti, ať nahlas přemýšlí o tom, v čem by jim daná ingredience mohla pomoci. Můžete jim dát nějaké příklady: „Já tady mám jehličí, které mě pomůže proti všem pichlavým slovům.“ „Já tady mám kamínek, který mi pomůže překonat překážky.“ „Já tady mám květ sedmikrásky pro dobrou náladu.“ Pokud budete pracovat třeba s korálky, mohou děti vyjadřovat, co pro ně znamenají jednotlivé barvy.
Po sdílecím kolečku vyzvěte děti, ať si klidně ještě doplní nějakou ingredienci, rozdělí se s dalšími dětmi apod. Teprve pak se pusťte do tvoření amuletů..
Výsledný amulet může být pytlík nebo ozdobená sklenička, kam všechno děti dají. Nebo to může být nějaká keramická hmota, co které ingredience napícháme. Dobře bude fungovat i náramek z různých korálků, kamínků apod.
Slepá stezka
Velkou důvěru vyžaduje, když si musíme jako dítě zavázat oči a nechat na sebe něco působit, nebo dokonce něco dělat. Můžeme začít tím, že posloucháme různé zvuky, ohmatáváme různé předměty. Později se dostaneme k tomu, že jedno dítě může vést hlasem a pokyny, nebo za ruku jiné dítě skrze nějaký členitý terén nebo dokonce jednoduchou opičí dráhu.
Je fajn si nakonci nezapomenout o zážitku „nevidět a důvěřovat“ popovídat a nechat děti sdílet svoje pocity.
Dort od pejska a kočičky
Dva dobrovolníci z řad dětí mají za úkol sehrát scénku, jak pejsek s kočičkou pečou dort. Jejich úkolem je přidávat (tak jako pejsek s kočičkou) do imaginární mísy rozmanité ingredience, které mají rády, nebo si myslí, že by v dortu neměly chybět. Stejně jako v pohádce vzniká dort, který nebude příliš dobrý. Klidně podpořte děti–diváky, aby už při pečení, reagovaly na to, co jim připadá, že bude dobré a co naopak zní, že to moc k jídlu nebude.
Když je dopečeno přichází další fáze hry. Pejsek s kočičkou začnou dort nabízet dětem. A vychvalovat, jak je skvělý. V pohádce sežral dort zlý pes, kterého pak ukrutně bolelo břicho. A tak nikdo nechce ochutnat. Děti–diváci mají za úkol říci: „Ne, díky!“ Slušně, ale tak, aby pejsek s kočičkou pochopili, že ony opravdu nic takového jíst nebudou.
Hra má za úkol podpořit tvořivost dětí, ale také vyzkoušet si odmítnout něco, co mi nesedí.
Vylepšená Karkulka
Pohádku o Karkulce zná pravděpodobně každý. Nechte děti ve skupinkách, aby pohádku vylepšily. Na začátku pokládejte otázky typu: Co byste změnily na Karkulce, aby byla zajímavější/silnější/…, měla víc možností? Jak byste proměnily vlka, aby byl nebezpečnější nebo naopak větší hlupák? Jak byste upravily prostředí lesa, aby byl příběh dramatičtější?
Nechte děti tvořit, a pak převyprávět svoji verzi pohádky. Nemělo by jít o nějakou stylistickou dokonalost, ale chceme je podpořit v tom, aby se nebály říkat a vymýšlet věci, které se na první pohled mohou zdát jako nesmysl. Je tam i linie, že chyba (tady ve vyprávění), může být příležitost k tomu poznat něco nového. Trošku je vedeme i k tomu, aby zpochybňovaly dogmata a přistupovaly k úkolům se zvídavostí a chutí experimentovat. Pro některé děti je to velmi náročné a potřebují v tom hraní si s nesmysly hodně podpořit.
Brainstormování nápadů
Pokud jste strávili prázdniny odpočinkem (aktivním či pasivním), tak už možná cítíte tu pnutí v hlavě, kdy vám naskakují různé nápady a těšíte se, jak to s dětmi ve škole nebo jiné vzdělávací skupině vyzkoušíte. To je super, ale pozor, abychom nezahltili děti jen svými skvělými nápady, které se ale mohou minou efektem, protože nekorespondují s potřebami a zájmy dětí.
Máte objektivně skvělé téma, úžasnou aktivitu a stejně se může stát, že to neklapne.
A jak tedy předejít frustraci z toho, že připravená aktivita neměla odezvu? Předpokládám, že odpočatého kantora nenapadne rčení „Házet perly sviním…“, ale náladě to nepřidá a motivaci k další práci to taky úplně nezvýší. A zrovna tohle je výzva, která nás bude provázet celý rok (i v červnu).
Ptejte se dětí, co je zajímá. Všímejte si, co je baví. Sledujte, na co reagují.
Často se mnou učitelé a průvodci sdílejí, že to nefunguje, že z dětí žádné odpovědi nedostanou. To je úplně přirozená situace. Pro většinu dětí jsou tyhle otázky příliš abstraktní, a tak potřebují nějakou (evokační) aktivitu.
Nemusí jít o žádnou sofistikovanou metodu. Záměrem je děti rozpovídat, abyste si mohli všímat, jak a nad čím přemýšlí. Které podněty jsou z jejich světa, tj. jsou pro ně přirozené, srozumitelné a zajímavé. Můžete vyrazit do knihovny, prohlížet si časopisy, hrát hry s asociacemi a divergentním myšlením.
Pár nápadů na to, jako pojmout brainstormování nápadů
Koláže z časopisů
Sežeňte si dostatek časopisů. Ideální jsou paradoxně ty, kde nejdou texty moc do hloubky a přeskakují z tématu na téma. Možná máte babičku, která čte Květy nebo něco podobného. Mám vyzkoušené, že to s nimi jde velmi dobře. Případně můžete zvolit variantu, že seženete pár čísel časopisů, které jsou tematicky zaměřené na historii, přírodu, cestování, techniku apod.
Dejte dětem dostatečně velké papíry (klidně A2) a nechte je vystřihovat a nalepovat obrázky, které je zaujmou. Můžete jim pomoci zadáním: „Jaká témata mě zajímají? Co bych si chtěl vyzkoušet?“ Ale klidně i „S kým bych se chtěl potkat? Co bych chtěl v životě dělat?“
Jsou děti, u kterých se to celkem rychle zvrhne a chtějí být hlavně vtipné. To je úplně přirozené. Není až tak zásadní, co si děti na papír nalepily. Spíš je sledujte a všímejte si, na jaké podněty reagují, o čem si vyprávějí, o které obrázky je boj. Ptejte se, co je na obrázcích zaujalo, jestli mají s tématem nějakou předchozí zkušenost.
Dělejte si svoje poznámky a později si nad nimi i nad obrázky sedněte a hledejte, kde jsou průniky s tématy, která vás v nejbližších měsících čekají.
Pokud jste unschooleři nebo máte velmi volnou strukturu ve vaší škole nebo v domácím vzdělávání, tak tohle je možná způsob, jak společně vymyslet program na následující dny. Zejména pokud máte dítě, které potřebuje větší podporu.
Moje oblíbená písnička
Máte nějakou činnost, u které by se dala poslouchat hudba? Třeba zdobení desek/krabic pro portfolio? Uklízení/zdobení společného prostoru?
Zeptejte se děti na jejich oblíbenou hudbu a pouštějte si ji. Ptejte se, kdy se jim líbí hudba/melodie/rytmus? A kdy je víc baví/oslovuje text?
Písničky jsou drobné příběhy, a tak se poměrně rychle můžeme dostat k tématům, které děti zajímají.
Abeceda
U dětí, které už umí dobře psát, si můžeme hrát s abecedou. Nechte děti psát slova z různých oblastí, která je napadají k jednotlivým písmenům.
Nakonec jim zadejte, ať vyberou třeba tři věci, které jim přijdou nejzajímavější. Můžete se ptát, proč jsou zajímavé a co o nich vědí.
Proč by zrovna tohle mělo fungovat jako katalyzátor nápadů? Protože podvědomě nás první napadají věci, ke kterým máme blízko.
Kde hledat další inspiraci pro aktivity s dětmi?
Když víme, co je naším cílem, tak je mnohem jednodušší najít nebo vymyslet vhodnou aktivitu pro děti. Inspirovat se můžete na Instagramu, Pinterestu, Hranostaji (web plný her, kde se dá vyhledávat) nebo se můžete zeptat třeba v mojí FB skupině Klub Malého stromu, kde vám odpovím já a často i další zkušení průvodci a učitelé.
Přeji dobrý začátek školního roku. Karolina
