Jaká je (sebe) hodnota učitele?
Nejčtenější článek z původního Hraběcího blogu (851x) se zamýšlí nad tím, jakou hodnotu má práce v komunitní nebo lesní škole či školce.
Nikoli protože by chtěl podřezávat větev začínajícím projektům, které nemají moc na výběr a musí si vystačit s tím, co mají a velkou dávky nadšení.
Ale jako zamyšlení nad tím, jestli malé ohodnocení práce průvodců není špatná strategie z pohledu udržitelnosti školy, ale i samotných osob průvodců.
Jak vnímáme status učitele?
Když se vrátíte do světa pohádek a příběhů, které vám byly čteny v dětství, a slyšíte slovo UČITEL. Co vás napadne? Mně naskakuje obrázek hubeného vzdělaného pána v lehce ošuntělých šatech stále zaprášených od křídy. Vidím hromadu dětí (vlastních i školních) a ve vzduchu visí přídavná jména chudý, venkovský…
První výplata z ústavu, kam jsem jako mladá nadějná učitelka nastoupila v září 2008, činila cca 12 400 Kč (můj stejně starý brácha v tu dobu už vydělávat ke 30 tisícům)… Takže ano, nevybrala jsem si povolání pedagoga kvůli penězům… bylo tam to poslání, touha změnit české školství, potkávat se s mladými otevřenými lidmi a být jim nápomocná při jejich cestě… (o tom, jak to dopadlo, napíšu až jindy)…
Měla jsem ovšem dobrou školu i v jiných pohledech na učitele. Jeden bodrý chemikář (tak v roce 2000) tvrdil, že učitelství žádné poslání není, ale normální práce, která má být dobře zaplacená. A jestli od něj někdo potřebuje doučování, ta za pět set na hodinu (v té době byl normál tak 80 Kč). Nebo později se moje kolegyně dozvěděla od jednoho studenta, že učitele jsou fakt chudáci a že jim závidí to značkový oblečení (jako učitelé studentům), protože chodí v hadrech. Docela jsme se tomu zasmály.
Čím jsem starší, tak mi pohled na učitele, jako na ty, kteří by měli žít svým posláním, obětovat tomu volný čas, někdy i rodinu, zdraví…, přijde nesmyslný a hlavně neudržitelný. Nemluvě o tom, že je obecně rozšířená představa: Když Tě to baví, tak nemusíš koukat na to, kolik vyděláš.
Vůbec v tuhle chvíli nechci mířit na platy učitelů ve státním školství, naopak posledních několik let je snad konečně vidět nějaká snaha, aby se mzdy učitelů přibližovaly úrovni jiných vysokoškolských pracovníků… I když tam určitě vidím témata v rozdílnosti přístupu k ženám, mužům nebo k potenciálně nemocnému prostředí, které vzniká na pozadí různých grantů apod.
Moje téma je hodnota učitelské práce, tak jak je vnímána ve společnosti a zejména tak, jak ji vnímají samotní učitelé. Nejlepším způsob (lepší než číst diskuze na netu po články o přidání učitelům), jak to zjistit, je podívat se do komunitních a lesních školek, škol, klubů, které vnikají nezávisle na státním školství a práce učitelů je ohodnocena tak, jak se mezi sebou domluvili ti, kteří školku (školu, klub) zřizují (často rodiče).
Slovo UČITEL může mít pro vás nepříjemnou konotaci, možná nemáte úplně hezké vzpomínky na školu, nahraďte jej slovem průvodce a představte si toho nejbáječnějšího pedagoga na světě, kterému svěřujete to nejcennější, co máte (Vaše děti). Když jste totálně unschoolingoví, představte si, že potřebujete chodit do práce, kde to to vaše dítě nebaví. Vy mu chcete poskytnout bezpečný prostor, kde bude v dosahu respektující a inspirující osoba, připravená reagovat na potřeby vašeho dítěte a v případě zájmu mu pomůže s tím, co ho teď hodně baví. Tak tohle je ten UČITEL, o kterém budu mluvit. Protože je to tak, že často z molochu státního školství utečou úžasní lidé, právě do lesních a komunitních školek a škol.
Na jedné straně máme tedy toho NEJBÁJEČNĚJŠÍHO UČITELE a na druhé straně MALOU(DOU) ROZVÍJEJCÍ SE BYTOST (to nejcennější), a pak taky omezený rozpočet, protože když musíte všechny výdaje zaplatit ze školného od rodičů, tak najednou zjistíte, že je potřeba promyslet každou pětistovku.
Pojďme se podívat na to, jak mohou vypadat úvahy o ohodnocení průvodců.
Pojďte si trochu započítat a podložit úvahy fakty:)
Začnu malým příkladem z praxe. Doslova slovní úlohou – mám ráda matematiku, a tak budeme počítat:).
V jednom velkém městě je komunitní školka, za čtyřdenní docházku se platí školné 5200 Kč. Kapacita školky je 14 dětí, pečují o ně 2 pedagogové. Jste máma po mateřské dovolené, nemáte úplně hodně peněz, ale ráda byste, aby vaše dítě chodilo do respektující školky. Dostala jste nabídku, že když budete 2 dny ve školce učit, odpracujete si školné a máte si rozmyslet, kolik by měl být váš zbylý plat po odečtení školného.
Jak nad tím budete přemýšlet? (Můžete teď přestat číst, vzít si případně tužku a papír a zamyslet se nad tím, co byste udělali vy.)
Máte? Nebo si raději nejdřív přečtete úvahu někoho jiného a následně s ní budete polemizovat?
Nabízím tu svou:
Podívám se, jaké jsou platové podmínky ve státní školce podle tabulek.
Minimální plat (bez praxe) je 25040 Kč (cca 21 000 Kč čistého), průměrný plat je kolem 30 122 Kč (cca 25 000 čistého).
2 dny to je 16 hodin přímé pedagogické činnosti týdně.
Ve státních školkách je poměr 31 hodin přímé pedagogické práce na 9 hodin nepřímé.
Když 31 hodin PPP je 1 celý úvazek, tak 16 hodin je cca 0,52 takže pro jednoduchost půlka.
Matka po mateřské přemýšlí nahlas: Tak jo, kdybych pracovala ve státní školce 16 hodin týdně, měla bych nejmíň 10,5 tisíc čistého (pravděpodobně 13 500 Kč), když odečtu školné 5200 Kč, tak mi vychází 5300 Kč čistého (8300 Kč). Teď je potřeba ještě vědět, jestli budu pracovat na smlouvu a budou za mne platit sociální a zdravotní jako ve státní školce nebo zda to bude na živnostenský list a budu mít další náklady na tyto poplatky. Ty jo, a jak by to vypadalo, kdybych byla nemocná…, jak by se pak řešilo školné pro mé dítě, jak moje zdravotní?
A kolik si nakonec matka na mateřské řekne? Na čem to závisí?
Určitě bude přemýšlet nad tím, že je to sympatický projekt, že se na ni musí složit rodiče od 14 dětí, ale ve výsledku nejvíc závisí na její vlastní sebehodnotě.
Než se podíváme na sebehodnotu učitelky – maminky po mateřské dovolené, spočítáme si ještě jeden příklad.
Jste tatínek dětí, kteří chodí do oné komunitní školky ve velkém městě, kde školné je 5200 Kč. Pracujete v bance nebo korporátu, váš příjem tečuje 80000 Kč. Mohl jste si dovolit školce půjčit peníze na rozjezd (případně i darovat). Nachomýtnete se k diskuzi o platu maminky učitelky, kterou chcete přijmout. Na stole je i návrh, že by jí za poloviční úvazek bylo odečteno školné a zaplacen třeba nějaký paušál 1000 Kč bez ohledu na počet hodin. Nemáte přehled o platech ve školství, a tak můžete přemýšlet jen o vašich podmínkách.
Tatínek přemýšlí: Jak dlouho já pracuji na školné svého dítěte ve školce? Jeden a půl dne. Možná dva.
Kolik by pracovala ona, když by si odpracovala školné (5200 Kč) a dali jsme jí 1000 Kč. Ty jo, to vychází víc než 6 dnů.
A jak by přemýšlel onen tatínek dál… Co by ho napadalo?
Ty jo, to asi není oukej! To se mám, že jsem takhle zajištěný a nemusím se dřít. A já nevím, jestli chci, aby osoba, která se stará o moje děti, byla takhle upracovaná? To vlastně ani neodpovídá minimální mzdě! Ale má tady tu komunitu, to jí musí stačit, ta rodinná pohoda, to že jsme to všechno zařídili… a jak se nakonec tatínek rozhodne? Na čem to závisí?
Na jeho hodnotách.
Mohly bychom ještě přemýšlet tak, že když si naše máma-učitelka vydělá 1000 Kč oproti minimálním 5300 Kč ve státní školce, tak ji v podstatě školné stojí 5200 Kč plus 4300 Kč (o které přišla), tedy 9500 Kč a tedy skoro dvakrát víc než tatínka z korporátu.
Smutné je, že když jsem článek psala poprvé, tak jsem se inspirovala příkladem z reality a zároveň jsem na něj dostala další ohlasy, že v jiných koutech ČR zažívají velmi podobnou realitu.
Dnes jsem článek celý přepočítala, aby mzdy a ceny byly aktuálnější.
Zároveň vím o lesních a komunitních školkách, kde se o své průvodce starají moc pěkně.
Takové dobré vodítko může být podívat se na projekty, které vytrvaly 5 a více let a tam se inspirovat.
Jet ve velkém zápřahu se dá dlouho, někdo dá 2 roky, někdo i víc, ale určitě Vás napadá, že to dlouhodobě nevede k ničemu dobrému. Může přijít vyhoření, zdravotní potíže, a pak najednou ze dne na den budete muset překopat svůj život.
Kdo má ještě sílu na čtení, pojďme se podívat na možné hlubší příčiny, proč většinou mámy jdou do téhle „sebedestruktivní akce“.
Sebehodnota a hodnoty
Vrátíme se k mamince učitelce a představíme si variantu, že kývla na nějaké pro ni hodně nevýhodné podmínky. Proč se to stalo? U hypotetické ženy nad tím můžeme přemýšlet, té reálné se běžte zeptat!
Možná naplňuje představu chudý učitel… byla 3 nebo i 6 let na mateřské, odcházela v době, kdy platy učitelů měly nulovou prioritu.
Vrací se po mateřské do pracovního procesu…, připadá si, že nic neumí, její sebevědomí je hodně nízko a nedokáže si představit, že by mohla být plnohodnotný zaměstnanec.
Možná je ještě stále na mateřské nebo z ní plynule přechází. Do teď pečovala o své děti zadarmo. Nevíme, zda jí byl její muž dostatečnou oporou a vážil si její práce doma… Možná má teď pocit, že je to jedno, jestli se bude starat o své děti zadarmo, nebo jestli k nim přibere pár dalších.
Možná je pro ni velmi silná motivace samotný projekt. Vypadá to úžasně, děti jsou spokojené, rozvíjejí se, vzdělávají, rodiče spolu tráví čas i nad rámec školky, jsou na ni milí, cítí se s nimi dobře. Má pocit, že tu sounáležitost již dlouho nezažila. Může to tak být!
Možná to čtete a poznáváte v tom sebe (blízkou kamarádku, učitelku vašich dětí)… Zkuste se v tuhle chvíli víc podívat na to, co byste tím získala a co vám tedy asi chybí…
Nezažíváte pocit samoty? Nezažívala jste tenhle pocit v dětství? Nebyla jste někdy opuštěná, tak moc, že už to nikdy nechcete zažít?
Chybí vám blízcí lidé s pochopením? Chyběli vám v dětství?
Cítíte nějaký deficit v původní rodině, nepříjemné vztahy?
Chybí vám sounáležitost, láska v partnerství?
Máte špatné vzpomínky ze školky/školy?
Přemýšlíte, jak ti lidé jsou milý a pěkně mluví o jejich společenství, rodinném prostředí, komunitě, myslíte na to, že byste mohla být užitečná, potřebná?
Určitě by vás napadla spousta dalších otázek směřující k tomu, jestli jste (nebo vaše kamarádka/učitelka je) všude saturovaná. Jestli třeba ta potřeba pracovat za velmi nevýhodných podmínek, nepramení z nějakého hlubokého pocitu nenaplněnosti, samoty nebo i představy, že přátelství, komunitu je potřeba pořádně si zasloužit.
Zkuste si párkrát zopakovat, že se staráte o to nejcennější, co mají…, jak moc si toho cení…, a jak moc jim tedy záleží na tom, abyste se měla opravdu dobře a byla v plné síle při práci s jejich dětmi. Jaká je vaše hodnota?
Máte-li takovou kamarádku, vezměte ji na kafe a zeptejte se, co ji trápí!
Je taky možné, že jste na všech úrovních supersaturovaná (máte dost energie, peněz, nápadů, výborné zázemí, milující rodinu, jste si naprosto vědoma své hodnoty…) a vybíráte si, jestli budete chodit do kavárny plkat nebo jestli budete někde dobrovolničit. Je to super!
Dělejte to, jen ještě promyslete, jestli vedle vás není někdo jiný, kdo to tak nemá a vy ho tam budete nevědomky tlačit.
Možná urputně přemýšlíte, jak někoho vůbec napadne nabídnout někomu něco tak nevýhodného? Možná si říkáte, že v době, kdy všichni poukazují na zneužívání šiček z fast-fashion, nedělá přeci někdo něco podobného tady v Česku. Lidé jsou různí. Možná je semlel korporát, kde na vysokých manažerských pozicích, kde šachují s „vymyšlenými“ penězi, jsou už příliš vzdálení od hodnoty lidské práce. Ale spíš bych řekla, že všechny tyhle hodnoty a strategie vznikly v dětství.
Možná na ně rodiče neměli čas, a tak je zahrnovali věcmi a penězi, možná tak maskovali svoji vinu. Možná je rodiče natolik chránili od nedostatku, nepohodlí, vlastními chybami, že se nenaučili brát jako samozřejmost, že se o ně někdo stará a očekávají to i od ostatních. Možná jim rodiče tolik utahovali opasky, že si to teď chtějí vynahradit a důsledky jsou jim jedno. Možná se naučili, že je důležité urvat co nejvíce. Možná jsou prostě jen lhostejní k jiným lidem. Kdo ví.
Pokud s vámi rezonuje toto téma, sdílejte jej… pošlete kamarádce, která se v tom plácá…
Pokud máte pocit, že tohle ve své komunitní školce/škole fakt umíte, sdílejte to jako dobrý příklad…
Pokud si myslíte, že ve vaší komunitní školce/škole v tom máte rezervy, běžte a podívejte se do těch rozpočtových tabulek, zkuste vymyslet jiný příjem…
Pokud jste máma-průvodkyně, která se v tom našla, najděte si čas pro sebe a zjistěte, co Vám chybí, aby vaše sebehodnota mohla být na vyšší hladině… Posílám sílu.
Děkuju, že jste to dočetli až sem, byla to fuška:) Karolina
