dĚTI A ÚKLID
Když jsem poprvé vedla svůj kurzu Výzvy vnitřní motivace, tak jsme se v tématu podnětné prostředí dostali k otázce úklidu dětí. Je to téma, které v rodičích rezonuje a může přinášet spoustu frustrace, když se tahle dovednost u dětí moc nevyvíjí.
A tak vznikl tento článek.
Kdo mě zná, tak asi tuší, že na konci článku nebude mít uklizené pokojíčky i byt, ale přesto by Vám moje tipy mohly pomoci.
Může u vás doma fungovat u dětí minimalismus?
Trend minimalismu tu je už delší dobu, a tak pravděpodobně tušíme, že způsob, jak naučit děti uklízet spočívá hlavně v tom, že zredukujeme počet věcí na množství, o které jsou schopny se postarat. Tipla bych si, že v průměrném českém pokojíčku by to byla tak desetina věcí.
Pokud máte malé děti, tak je to určitě prima směr, který Vám může ulehčit spoustu trampot do budoucnosti, ale možná i Vás napadají otázky?
A co všechny ty dárky od babiček?
A co dětské výrobky?
A knížky? Přeci nebudu děti omezovat v knihách?
A taky oblečení? Zejména v zimě, v bahně je ho mraky?
A jak můžu být minimalista, když mám 2, 3, 4, 5, … dětí?
Troufám si říci, že naprostá většina českých domácnosti minimalistická nebude a většina rodičů řeší otázku: Jak zařídit, aby děti neměly v pokojíčkách takový bordel?
Vy, kteří máte naklizené pokojíčky a děti, které radostně ukládají hračky hned po skončení hry do polic, a také jsme nikdy nezažili koberec nášlapných kostek lega, nemusíte číst dál, vzhlížím k Vám na dálku.
My ostatní se na téma děti a úklid podíváme hlouběji.
Každý vnímá pořádek jinak a je to vrozené
I když je to trošku zjednodušené, tak si na začátek si děti rozdělím na dvě skupinky:
1) Ty, které mají rádi ve věcech systém, uklidňuje je, když je vše srovnané, a naopak je lehce až víc znervózňuje, když se někde něco povaluje.
2) Milovníci tvořivého chaosu – upřímně si myslím, že moc vztah k věcem nemají. O to větší vztah mají ke svým rozdělaným projektům, a tak tvoří různé hromádky a hromady. Podobně jim odpadává oblečení, obaly od svačiny, stavebnice, karty, sportovní vybavení,… Pravděpodobně mají dar oživovat věci, které pak zalézají pod postel, za skříň apod. Ke všem svým superschopnostem přidávají schopnost zapomenout úplně všechno, i to co si nevzaly s sebou.
Ještě bych připojila myšlenku, že i ty z první skupiny mívají nepořádek, když ještě nemají kapacitu starat se o všechny své věci, ale postupně se to výrazně zlepšuje.
Celé se to ještě může komplikovat tím, když někdo z nich miluje sbírky😊.
Co tedy u dětí ovlivňuje vztah k uklízení a pořádku?
Množství věcí, věk a vrozené nastavení mozku. Ty druhé 2 věci potřenujeme přijmout jako výchozí podmínky.
Podnadpis
Určitě Vás už napadá, že to jakou budeme mít potřebu mít uklizeno my dospělí, bude záviset na tom, jestli jsme z první skupinky nebo z té druhé. Ale nejen na tom. Uklízení nebo spíš neuklízení vyvolává emoce a podobně, jako zažíváme my teď emoce se svými dětmi (většinou oboustranné), zažívali je naši rodiče s námi.
Kdo má odvahu a je v dobrém rozpoložení, se může zamyslet nad tím, jaké vzpomínky na uklízení má z dětství. Je možné, že si vzpomenete na situace, které nebyly úplně příjemné.
Zkuste prozkoumat, jak to s úklidem máte Vy.
Jestli jste pořádkumilovný systematik nebo tvořivý chaotik?
Jestli Vám uklízení přináší radost nebo Vás stresuje?
Jak byste to s úklidem potřebovali doma mít?
A teprve potom zkuste řešit Jak pomoci dětem naučit se vytvořit si přehledné prostředí kolem sebe, ve kterém se dá spokojeně žít.
Zjistěte, jestli potřebu mít uklizeno máte jen vy nebo i vaše dítě. Pokud jste se shodli, pak pravděpodobně může u menších dětí docházet k tomu, že je počet věcí mimo jejich kapacitu, ale s vaší pomocí zvládnou uklidit, mají z toho radost a postupně si na to budou myslet samy.
Pokud jste vy sami jste tvořivý chaotici a chcete, aby měly Vaše děti uklizeno, tak je potřeba určitě jít vlastním příkladem a nemít hromádky nedořešených věcí a rozdělaných projektů.
Nejnáročnější může být situace, když jsme jako rodiče pořádkumilovní a narodil se nám tvořivý chaotik. Nejprve je pravděpodobně potřeba přijmout myšlenku, že to naše dítě ty věci zajímají, jen ve chvíli, kdy je používá a potřebuje, když ne, tak někde odpadnou a jsou úplně mimo jeho svět. Někdy mám pocit, že i kdyby uprostřed dětského pokoje vyrostlo Kilimandžáro z oblečení, papírů a lega, tak by si toho jeden z mých synů vůbec nevšiml.
Tyhle děti od nás potřebují pomoci, často mnohem déle, než bychom čekali a může to být velmi frustrující, protože se to opakuje každý den. Tím pomoci, ale vůbec nemyslím to, že bychom měli uklízet jejich věci.
Praktické tipy: Co můžete vyzkoušet?
Alespoň částečně zredukujte věci. Začněte těmi, se kterými si děti vlastně nehrají, ale jsou prakticky pořád vysypané ze své krabice. Pokud děti nechtějí poslat věci dál, nenuťte je. Můžete se zkusit domluvit, jestli je můžete dát do komory (sklepa/půdy/skříně), aby si případně s nimi mohly někdy pohrát. (U nás zatím nikdy nechtěly).
Pomozte jim vytvořit sytém na papírové věci (návody od lega, časopisy, obrázky). Na návody od lega se nám osvědčily šanony s euroobaly.
Modely z lega, která se nevejdou na výstavku na skříních (ochrana proti malým bráchům), dáváme postavené do plastových boxů z Ikey.
Uklízejte na rychle a efektivně. Nastavte minutku na 15 minut a snažte se toho uklidit co nejvíc. U menších dětí uklízejte s nimi, u větších můžete Vy uklízet v nějaké jiné části bytu něco svého/společného.
Udělejte uklízení zábavné. My jsme si v komunitní školce pouštěli uklízecí písničku (od Beatles) a než písnička skončila, tak jsme měli velkou část uklizenou.
Pokud se někde vytvoří hromada, která je nad dětské síly (například na stole). Opatrně nandejte věci do krabice, tak aby se vytvořil prázdný prostor. Zkuste se domluvit s dítětem, že do nějakého času si vyndá z krabice vše, co potřebuje a zbytek, že si vezmete. Dejte tam jen tolik věcí, které vaše dítě zvládne vytřídit. Je důležité, aby zažilo úspěch. Já pak pokračuji s tím, že z krabice vyndám věci, které jsou důležité pro mne a zbytek vyhodíme. Můžete zkusit spolu s dětmi vymezit sektory, které budou postupně uklízet.
Podobně je to i s jinými „uklízecími úkoly“, dávejte dětem jen takové výzvy, které jsou schopny zvládnout. Například „Mít pořád uklizený stůl“ versus „Mít si kam položit papír na psaní nebo kreslení.“ Konkrétně v tomhle jim může pomoci podložka, která bude zůstávat prázdná.
Pokud chcete do úspěšného uklízení Vašich dětí vložit více energie, upravte si pokojíčky podle montessori principů, tak aby mělo vše své místo a bylo jednoduché si věc vzít, ale i ji vrátit na místo. Mohou pomoci cedulky s nápisy nebo obrázky.
Nakonec bych ráda napsala, že je fajn se vždycky zastavit a zamyslet, co se důležité, jestli perfektně uklizený dětský pokoj nebo Váš vztah s dítětem.
Je naprosto legitimní, že chcete mít doma uklizeno a cítit se dobře (nebo aspoň mít možnost se volně pohybovat mezi místnostmi), zkuste si domluvit pravidla pro společné prostory (cestičky ke dveřím, oknům, …), nedojedené jídlo, nádobí, (vyberte to, co je pro Vás nejdůležitější)…, ale já jsem přesvědčená, že dětem nejvíce pomůže, když jim zůstane jejich autonomie pro jejich vlastní prostor, zároveň tak i zodpovědnost za ten kousek místa, kde žijí.
A tak příště namísto pocitu frustrace, že byste měli mít pořádně naklizeno, jako má vaše maminka, kamarádka nebo sousedka a tchýně, tak se pochvalte, že pěstujete autonomii Vašeho dítěte.
Vy samozřejmě můžete dál mluvit o tom, že je vám dobře v uklizené místnosti, být vzorem a uklízet, ale třeba také zdobit okna, zdi, stoly, parapety a dávat tak dětem najevo, že vytvářet krásné místo má smysl.
Držím palce, ať se daří nacházet společná řešení s dětmi i pro úklid. Karolina
