Adventní spirála
Znáte tradici adventní spirály, kterou zažívají děti ve waldorfských školách a školkách po celém světě?
Vymysleli ji pro děti v první polovině 20. stolení ve vesničkách Camphillského hnutí, které vycházelo z antroposofie (filozofický směr Rudolfa Steinera – otce Waldorfské pedagogiky)
Jak probíhá slavnost adventní spirály?
S prosincem přicházejí dlouhé tmavé noci. Monoho dětí (i dospělých) se bojí tmy, a tak přirozeně ve všech kulturách rozsvěcují světla. Adventní spirála má symbolizovat hledání světla v sobě samém. Je to taková cesta do našeho nitra. Má nás vésts k rozjímání, které patří k adventnímu času.
Rodiče nebo pedagogové připraví pro děti spirálu ze zelené chvojí, na kterém jsou umístěné hvězdy. Děti si vyrobí svícínky z jablíček a jdou po spirále až do samého středu, kde svítí svícen. Zapálí si svou svíčku a cestou zpátky ji postaví na místo nějaké hvězdy. Ve školkách malé děti často doprovází anděl. Při chození po spirále ostatní zpívají koledy (velmi oblíbená je pro tuto příležitost Byla cesta, byla ušlapaná).
Během dne nebo na začátku slavnosti se vypráví příběh o otci Jakubovi.
Příběh o otci Jakubovi
Hluboko v lese, v horách, daleko od lidí žil poustevník, kterému lidé z vesnice, říkali Otec Jakub. Kdysi odešel z údolí, protože pro něj bylo příliš hlučné. Žil sám, sbíral léčivé byliny a pečoval o divokou zvěř. Vyprávělo se, že se postupně naučil rozumět řeči zvířat a povídal si s nimi. Občas pro něho poslali, když někdo onemocněl a bylo potřeba jeho bylin a zkušených rad. V létě za ním chodili děti. Rády poslouchaly jeho vyprávění.
Jednou, když se blížila adventní doba, strhl se venku veliký nečas, zuřila bouře, řádily hromy a blesky. Jakub věděl, že se zlobí samo nebe, protože lidé věnují více času nakupování a přípravě vánočních hodů, než adventnímu rozjímání. Bouře sílila, a tak vzal otec Jakub pod střechu všechna svá zvířátka. Myslel na nejhorší, bál se že vítr odfoukne střechu jeho chaloupce, a tak se modlil a prosil o pomoc. Když tu uslyšel tenký hlásek: „Otče Jakube, děti potřebují adventní zahrádku“.
Otec Jakub byl bezradný. Nevěděl, co si má o tom myslet. Přemýšlel: „Co je to ta adventní zahrádka,“ ale pak uviděl jak se v jeho chaloupce plazí zelený had. Na hlavě měl korunku a jeho tělo bylo pokryté drahokamy, které se třpytily. Had udivenému Jakubovi vysvětlil: „S těmi světýlky se to má tak. Vykoná-li nějaký člověk dobrý skutek, zaleskne se na mém hřbetě jeden drahokam.“ „Děti prý potřebují adventní zahrádku. Ale jak má vypadat?“ Ptal se Jakub. „Podívej se na mne,“ řekl had, „a zatočil se do spirály a poustevník už věděl, jak má vypadat adventní zahrádka.
Otec Jakub šel do vesnice a pozval k sobě děti na příští týden na návštěvu. Ještě si vyprosil košík jablek a svíčky, aby bylo pro každého na výrobu svícínku. Ze zeleného chvojí vytvořil spirálu, na kterou položil hvězdy ze zlatého papíru. Když pak přišly děti, každé si vzalo jablíčkový svícínek, zapálilo si svíčku a postavilo ji na místo jedné hvězdy. Společně zpívali koledy a těšili se z přicházejícího adventu.
A od té doby každý rok chodily děti na začátku prosince za Jakubem a slavily začátek vánočního času.
Krásný advent přeje Karolina
Chcete dostávat Holubí poštu od MALSTROMu?
Cesty příspěvků na sítí jsou nevyzpytatelné a mohlo by se stát, že Vám unikne nějaká výzva zdarma pro rodiče a pedagogy, nová aktivita, blogový článek atd.
Když se přihlásíte k odběru Holubí pošty, tak vám nic neunikne.